Kingdome Come: Jindřichova cesta do budoucnosti

3. 10. 2018 9:37:45
Pojďte se projít po místech, kde prožíval svá dobrodružství Jindřich ze Skalice, hlavní hrdina úspěšné české počítačové hry Kingdome Come: Deliverance. Napříč herní mapou ze Stříbrné Skalice až do Ratají.

Počítačovou hru Kingdom Come: Deliverance asi není třeba příliš představovat. Ve hře z dílny českého studia Warhorse se z vás stane kovářův syn Jindřich, který dospívá na přelomu čtrnáctého a patnáctého století v městečku pod hradem Skalice, a protože období po smrti Karla IV. nepatří v českých dějinách právě k těm nejklidnějším, Jindřicha čeká místo zevlování s kamarády řada nebezpečných dobrodružství. Ta s ním prožíváte v kraji okolo řeky Sázavy, kde se v patnáctém století nacházely na ploše asi deset krát deset kilometrů hned čtyři hrady a k tomu středověký klášter. Autoři hry si tak na herní mapě nemuseli příliš vymýšlet. Zjednodušeně řečeno, vzali skutečnou mapu, vyřízli z ní dva "méně zajímavé" pruhy, dali to celé dohromady, vše trochu zmenšili, aby byla výsledná krajina vhodná pro herní účely, a jak jim to jen dnešní znalosti umožňují, vytvořili na mapě co nejvěrnější obraz začátku patnáctého století. V podstatě jakékoliv místo ve hře Kingdome Come najdeme i na skutečné mapě (i když některé lokality změnily čas i následující generace k nepoznání) takže fanoušek hry si může udělat výlet do kraje Jindřichova mládí a podívat se, jak to tady vypadá o šest set let později.

Sám jsem podobný výlet plánoval už od chvíle, kdy jsem KC:D pár dní po jeho únorovém vydání dohrál, a ideální příležitostí k návštěvě Jindřichova kraje nabídla druhá záříjová sobota, kdy se v Ratajích, dalším místě, které hráči Kingdome Come důvěrně znají, konala výstava věnovaná této hře, spojená s prohlídkou místního hradu a zámku a besedou s duchovním otcem hry Danem Vávrou. Tuhle příležitost jsem si nemohl nechat ujít, ještě než ale začala samotná výstava, chtěl jsem co největší část herní mapy projít pěšky a podívat se na co nejvíce míst, na kterých jsem s Jindřichem prožíval jeho dobrodružství. Třeba tenhle blog bude pro někoho inspirací k zajímavému výletu, na který ostatně můžete vyrazit i bez toho, abyste byli fanoušky Kingdom Come.

Naplánovat cestu z jednoho konce mapy na druhý není žádný velký problém, od Stříbrné Skalice na severozápadě do Ratají na jihovýchodě vede červeně značená turistická stezka, i když třeba já se v její druhé polovině jednoduše nechal unést tím, že se nacházím ve "známém" kraji a šel jsem po paměti (to vám určitě nedoporučuju v první polovině - některá místa se tu nacházejí o dost jinde, než byste je čekali). Při plánování výletu vám může pomoct také skutečnost, že hned několik míst na trase spojuje nejen řeka Sázava, ale také posázavský expres. Motoráčkem si můžete cestu zkrátit nebo se z jejího konce vrátit do výchozího bodu.

Jak už jsem naznačil, má cesta začala, stejně jako Jindřichův příběh, ve Stříbrné Skalici. Respektive na vlakové zastávce Stříbrná Skalice, která je od samotného městečka vzdálená asi dva kilometry. Do Skalice můžete dojít buď po hlavní cestě, na které minete kostel sv. Jakuba v někdejší Rovné. Vzácná románská památka je jednou z mála budov, které najdete v současnosti lepší kondici než ve hře. Já sám jsem se touto cestou vracel a do Skalice jsem vyrazil okolo řeky a přes kopec Nad Čapíkem. Kopec, který je ve hře provrtaný štolami stříbrných dolů, je dnes na straně k řece zastavěný chatami a vilkami a je mnohem vyšší a větší, než si ho pamatujeme ze hry (slušná rozcvička po ránu), a to vlastně platí pro celou mapu (přišla vám ve hře nějaká vzdálenost příliš velká? Po tomhle výletě už nebude). Stříbrná Skalice je dnes mnohem rozlehlejší než v roce 1403, rozprostírá se i po vedlejších kopečcích a až do osady Rovné. Z někdejší zástavby tu už nenajdeme v podstatě nic, ulicí Ke Hradu bychom se z náměstí měli dostat ke zbytkům někdejšího hradu, mě ale trochu tlačil čas, a tak jsem se spokojil s povědomou krajinou okolo Skalice a vydal jsem se přes Rovné zpět k nádraží.

Zpátky od řeky se už můžeme vydat po červené směrem do Sázavy nebo se svézt kousek vlakem, pokud si chceme cestu o pár kilometrů zkrátit. Jelikož jde právě o ta místa, která jsou ze hry vyříznuta, nepřijdete v tomhle ohledu o nic. Já jsem kvůli napjatému časovému plánu zvolil druhou variantu, takže se přesuneme rovnou na železniční zastávku v Sázavě, která se nachází za kostelem sv. Martina někde v místech, kde ve hře působí sázavský koželuh. Někdejší sázavské náměstí je hráči opět velmi povědomé svým tvarem a v podstatě "zpaměti" se z něj dostaneme k mostu přes řeku směrem ke klášteru. Vlevo za mostem se můžete, stejně jako ve hře, najíst a ubytovat, a když půjdete po známé cestě dál, dostanete se ke starobylému Sázavskému klášteru, kterému už nevévodí opevněná brána s příkopem, jinak ale většina jeho budov stojí "stále na svém místě". Skutečnou chuťovkou pro fanouška hry je rozestavěná chrámová loď, která zůstala zachovaná ve stejné podobě, jak ji Jindřichovi současníci nechali (jen to lešení tam chybí). Nahlédnout můžete i do místního kostela, který ze hry dobře známe i zevnitř. Po jeho návštěvě jsem měl každopádně pocit, že gotická strohost přelomu čtrnáctého století dodávala jeho interiéru mnohem hlubší duchovní atmosféru, než přebujelá výzdoba, která tam přibyla v následujících stovkách let.

Od kláštera můžeme pokračovat po červené přes most a po druhém břehu řeky nebo si udělat ještě menší odbočku po zelené a žluté a podívat se na rodný dům Jiřího Voskovce a na tajuplnou Čertovu brázdu. V každém případě ale dojdeme k ukazateli Sázava - lávka a dále už můžeme pokračovat pouze po červené. Já jsem si tady trasu trochu upravil, přibližně po 1200 metrech jsem odbočil po silnici doleva a ocitl jsem se v údolí, které ve hře vede od Rovného okolo lomu k Talmberku. Ve skutečnosti tedy vede od Sázavy, to je ale naposledy, co se nám na naší trase herní mapa nějak výrazně odchyluje té skutečné.

Ani z talmberského hradu toho příliš nezbylo, pořád tu ale ještě můžeme obdivovat několik pobořených zdí a zbytky kulaté věže. Vesnice se jinak příliš neodchyluje ze svých původních (herních) hranic a v porovnání s 15. stoletím je tu poměrně mrtvo (ono to ale tak nějak platí pro celý místní kraj). Z Talmberka můžeme vyrazit po zpět po červené na Mrchojedy (pokud jsme se červené drželi celou dobu, máme Mrchojedy už za sebou. Polní cesta nahoru k Mrchojedům připomíná středověkou cestu ze hry velmi věrně a částečně za to pravděpodobně můžou přívalové lijáky, které ji očividně před nedávnem pořádně propláchly. Ani v Mrchojedech příliš památek na středověk nenajdeme, kromě jedné výjimky. U rozcestí nad vesnicí se nachází starý smírčí kříž, totožný s tím, na který narazíme ve hře.

Z Mrchojed se vydáme po hřebeni kopce nad Talmberkem. Na stejném kopci najdeme ve hře větrný mlýn, který nám často slouží jako orientační bod. Ve skutečnosti tu mlýn samozřejmě nenajdeme a po hlavní silnici dojdeme až nad Ledečko, kde se opět napojíme na červenou trasu, a po důvěrně známé cestě údolím s potůčkem, na kterém (ve hře) klape dřevěný mlýnek, sejdeme dolů do vsi. Pokud jsem říkal, že všechny místa ze hry působí ve skutečnosti mnohem rozlehleji, v tomto případě je to přesně naopak, údolíčko vypadá ještě užší a uzavřenější, může za to ale pravděpodobně mnohem bujnější vegetace. Současný hlavní tah vede o něco výše, někde v místech kde přebývala ledečská bylinkářka.

Přiznám se, že Ledečko jsem si nijak zvlášť neprohlížel, opět jde ale o vesnici, ze které zbyl jen její název a přibližný tvar. Namísto brodu najdeme most a ve hře bychom se přes něj vydali nejkratší cestou k Ratajím, ve skutečnosti to ale neplatí, protože na druhém straně "poloostrova" (u mlynáře Peška a jeho dcery Terezy, respektive o něco výše proti proudu) je most pouze pro vlaky. Z Ledečka se tak vydáme po cestě, která vede po vnější straně meandru řeky až k mlýnu mlynáře Vojtěcha. Středověký mlýn tu už sice nenajdeme, nachází se tu ale vodní elektrárna, která je se svým původním vybavením ze začátku dvacátého století technickou památkou (jak se dozvím později v Ratajích), veřejnosti ale běžně přístupná není. Od elektrárny už nevede cesta podél řeky (ta, co na ní chodíme vyvenčit Terezu), místo toho se pěšina začne pomalu zvedat směrem k Ratajím.

Po zdolání táhlého kopce se do městečka, které se původně rozléhalo mezi dvěma středověkými hrady, dostaneme přibližně uprostřed původní zástavby (až po reálné návštěvě jsem zjistil, že na stejném místě najdeme malou branku do města i ve ve hře) a ocitneme v cíli naší cesty. Jak jsem zmiňoval, já se tu ocitl v den, kdy sem zamířilo ještě dalších asi sedm desítek příznivců Kingdome Come na výstavu, kterou pořádal majitel místního penzionu Čtrnáctka.

Na výstavě byly k vidění (a pokud tento blog čtete na podzim 2018, tak pravděpodobně ještě pořád jsou) velkoformátové obrázky i některé rekvizity ze hry a místní děvčata se postarala o ukázku středověké zbroje i hudby (jak jinak než písní Rattay Feasts - Ratajská hostina ze soundtracku Kingdom Come). Tím ale celá akce ani zdaleka neskončila. Pokračování měla na (spodním) hradě Pirkštejně, který nám ukázal jeho současný nájemník pražský kavárník Ondřej Kobza. Ondřej nám krátce povyprávěl o historii hradu, který byl v době po husitských válkách jedním z nejvýznamnějších mocenských center v českých zemích. Jeho pán Hynce Ptáček (syn našeho povedeného kamaráda Jana Ptáčka) byl jednou z nejvlivnějších osobností své doby, nakonec ale zůstal trochu v stínu svého svěřence a následovníka Jiřího z Poděbrad.

Hlavní budova hradu je stále ta stejná, jaká se nachází i ve hře, v osmnáctém století ale byla přestavěna na faru. Nicméně třeba na místní "prevet" (středověký záchod), chodili jak páni z Lipé, tak současní obyvatelé hradu. Zajímavostí je, že hradní věž (dnes pravděpodobně nižší než v minulosti) sloužila a stále slouží jako zvonice k místnímu kostelu.

Horní hrad, dnes zámek, prošel ještě mnohem rozsáhlejšími změnami, o čemž ostatně svědčí i jeho současné označení. Jeho správkyně paní Věra Doubravová nám nicméně ukázala i některé jeho původní části. Sklepení zámku navíc podle místních ještě zdaleka neukázala všechna tajemství své dávné minulosti.

Akce pak vyvrcholila v místním klubu Pivovárek, který stojí na místě bývalého pivovaru (ve hře horní kovárna), ve dvacátém století poměrně necitlivě přestavěném na kinosál. V něm došlo na besedu s hlavním autorem hry Danem Vávrou (ve hře pan Hanuš), od kterého jsme se dozvěděli některé další souvislosti mezi místním okolím a samotnou hrou. Ty už by ale samy o sobě vydaly na samostatný článek.

Autor: Petr Toušek | středa 3.10.2018 9:37 | karma článku: 17.03 | přečteno: 246x

Další články blogera

Další články z rubriky Cestování

Milan Zajic

Kolem jezera ...

Je krásné slunečné zářijové pondělí a tak starý zevloun po tom co jsi přečetl, že nebude ropa a svět je na pokraji záhuby vyráží na svojí oblíbenou trasu. Samozřejmě pěšky, zásoby ropy je potřeba pošetřit ;)

16.9.2019 v 15:01 | Karma článku: 7.46 | Přečteno: 143 | Diskuse

Klára Tůmová

Výzev se nelekat!

Po loňské zkušenosti lehčeji plánovaná cesta mě zatím nestíhá utahat. Terén spíš pohodový, možnost nákupu každý den před i po, občas i v mezičase, a navíc jediná etapa nad pětadvacet? To by stálo za to ji nazvat královskou.

15.9.2019 v 18:18 | Karma článku: 11.98 | Přečteno: 249 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (23.)

Vše dopadlo podle plánů a po měsíci skutečně pokračuji v dovolené, a tedy i ve vyprávění. Druhá letní cesta roku devatenáctého se (možná zcela výjimečně) obešla bez bloudění, navíc se odehrála částečně na nových místech.

15.9.2019 v 16:39 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse

Klára Tůmová

Konečně na pochodu

Dva dny na cestě a akce nula, nebo těch ať nežeru dvaadvacet kilometrů plus courání po civilizaci jako mám počítat? Tak dnes už první úsek přesahující dvacet kilometrů!

14.9.2019 v 12:18 | Karma článku: 11.45 | Přečteno: 267 | Diskuse

Kamila Branna

Tiermes aneb nadšenci do dějin, nepodceňujte nehumanitní obory!

Archeologická naleziště většinou skrývají své poklady daleko od civilizace, kde lze občas narazit na nevítaného průvodce z říše zvířat.

13.9.2019 v 18:35 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 219 | Diskuse
Počet článků 1 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 246

Redaktor pokerového portálu www.pokerarena.cz, který občas rád píše i o jiných věcech, než o pokeru.

Najdete na iDNES.cz